Knihovny konzervatoře

Hudební knihovna

Za deset let existence konzervatoře se podařilo vybudovat hudební knihovnu, která čítá okolo jednoho tisíce svazků a nadále se rozrůstá. Svazky byly zakoupeny v zahraničí i v České republice nebo darovány z pozůstalosti významných hudebních osobností či milovníků hudby. Z nejcennějších exemplářů je v knihovně zastoupena renomovaná anglická encyklopedie The New Grove Dictionary of Music and Musician (Oxford 2001, red. S. Sadie), Pazdírkův hudební slovník I., II. (Brno 1937, red. G. Černušák, V. Helfert), T. B. Janovky Clavis ad thesaurum magnae artis musicae (Praha 2006), významná publikace o staré hudbě – W. Apla: Die Notation der polyphonen Musik (Wiesbaden 1989), Československý hudební slovník osob a institucí I. (Praha 1963), II. (Praha 1965), red. G. Černušák, V. Helfert.

Kromě slovníků a encyklopedií jsou v knihovně v hojné míře zastoupeny monografie hudebních skladatelů, významných dirigentů a slavných interpretů, dále pak monografie hudebních nástrojů, dějiny hudby či kompendia o významných hudebních skladbách. Akcentováno je také zastoupení literatury o duchovní a varhanní hudbě (počínaje klasickým titulem V. Němce Pražské varhany až po monografii J. Laukvika Orgelschule zur historischen Aufführungspraxis či dvojdílné Repetitorium Orgelmusik od K. Beckmanna).

Literární knihovna

V literární knihovně konzervatoře je na tři tisíce titulů, které si posluchači, pedagogové a zaměstnanci školy mohou prezenčně vypůjčit. Tituly byly získány koupí nebo formou darů přátel školy. Od r. 2010 je konzervatoř členem Knižního klubu.

V knihovně se nachází beletrie, poezie, drama, učebnice, slovníky, encyklopedie; většinou se jedná o knihy v českém jazyce, z cizojazyčných převládají tituly anglické (díla anglických klasiků ve zkrácené verzi pro studenty, doplněná CD nosiči), nechybí tituly německé (vztahují se k historii církve, řádů, rovněž díla klasiků), slovenské (beletrie), italské (pomocné výbory klasiků pro hodiny italského jazyka).

K nejvíce zastoupeným patří díla beletristická českých i světových autorů. Nejčetnější je dílo Karla Čapka, jež čítá 34 tituly. Poezie je druhou nejpočetnější složkou. Podobně jako v beletristické oblasti je možno zapůjčit si díla našich i světových básníků, a to od nejstarší čínské, evropské renesanční, barokní, klasicistní až po poezii období romantismu. Nechybí díla moderních autorů (prokletí básníci až aktuálně současní). Pro potřeby výuky i pro volný čas je možno vypůjčit si dramata. (Nejčastěji půjčovaná jsou díla W. Shakespeara a jeho výbory Komedie I. a Tragédie I., II.)

Notový archiv

Notový archiv konzervatoře patří k nejlépe vybaveným úsekům oddělení hudební teorie. V současnosti obsahuje okolo šestnácti set svazků notového materiálu. K velmi ceněným edicím patří urtextová edice Bärenreiter, v níž bylo pro varhanní oddělení zakoupeno kompletní varhanní dílo J. S. Bacha, D. Buxtehudeho, J. J. Frobergra. Pro výuku ve varhanním oddělení jsou velmi často žádány skladby O. Messiaena a J. Alaina, které vyšly ve francouzské edici Alphonse Leduc. Ze sborového materiálu byly v edici Bärenreiter zakoupeny Krönungmesse, Missa brevis in G, nešpory a Te Deum W. A. Mozarta a mše J. Haydna – Missa Cellensis a Missa Tempori Belli. Pro výuku klavírního oddělení slouží hodnotná edice Wiener Urtext Edition, která se snaží o autentické vydávání skladeb podle skladatelova rukopisu. Z této edice byla zakoupena díla J. Haydna, W. A. Mozarta, L. van Beethovena, F. Chopina, R. Schumanna a J. Brahmse. Mezi další konzervatoří zakoupené edice patří zahraniční edice Schott Music International, z novějších edicí je v notovém archivu zastoupena Wayne Leupold Editions.

Fonotéka

Fonotéka konzervatoře má v současné době okolo sedmi set CD nosičů, z nichž většinu tvoří kvalitní edice především staré, renesanční a barokní hudby, dále speciální edice zaměřující se na gregoriánský chorál, barokní operu, symfonická díla 18. a 19. století, soudobou evropskou i světovou hudbu. Od počátků vzniku fonotéky je dbáno na výběr vyhlášených hudebních těles, interpretů, nejnovějších nahrávek, zejména pokud se týká souborů dobové hudby, zaměřujících se na autentickou interpretaci staré hudby. Fonotéka je využívána k výuce historických (dějiny hudby, soudobá hudba, dějiny a literatura zpěvu, případně ostatních nástrojů) a teoretických (hudební formy, komplexní analýza) předmětů. Dále je využívána posluchači konzervatoře, kteří si mohou jednotlivé CD nosiče prezenčně zapůjčit.